Mám velkou radost, že jsem se mohla připojit k inspirativnímu projektu Srdcaři od Berounky, který sdružuje a představuje zajímavé osobnosti z našeho kraje a jejich příběhy. Je mi ctí být mezi lidmi, kteří svou prací, nadšením a energií přispívají k tomu, aby bylo dolní Poberouní místem plným života.

V rozhovoru si povídáme nejen o mém psaní a knihách pro děti i dospělé, ale také o novinařině, práci pro neziskové organizace, lektorování mediální gramotnosti nebo o tom, proč jsou pro mě Černošice už dávno domovem.

Pokračovat ve čtení „Stala jsem se Srdcařem od Berounky“

Pokračovat ve čtení „Ve víru besed a workshopů“

Tak jsem taky musela vyzkoušet ten oblíbený prompt nedávných dnů a zadala ho chatu GPT: „Create a caricature of me and my job based on everything you know about me”. Docela se trefil, že?

Jen netuším, čím jsem si vysloužila to „Hmm…“ v bublině a proč má chlapeček v jedné ruce fén.

Pokračovat ve čtení „Jak vidí mou profesi AI?“

Do roku 2026 Vám přeji co nejvíc přečtených, smysluplných knih a spoustu radosti i inspirace z nich. Podporujme prosím kvalitní nakladatele, dobré knihkupce a knihovny – aby spisovatelské řemeslo mělo v době AI stále pevnou půdu pod nohama.

Díky a šťastnej novej!

Když jsem začala psát Ukolébavku pro Medu, každé z našich dětí už „svou“ knížku mělo. Pro Vojtu jsem kdysi napsala krátký příběh o Klekánici, třech klucích a Strašněpoudovi. Klárce jsem věnovala Puntičku, kterou si sama vymyslela jednoho vánočního večera, kdy jsem ji uspávala na chalupě s kamarády. A Jonymu jsem těsně před nápadem hudební knížky napsala první verzi Kouzelných tkaniček. „Hudebku“, jak jsem pracovně Ukolébavce pro Medu říkala, jsem pak pomyslně psala pro Leušku našich blízkých kamarádů. A tentokrát jsem hlavní hrdinku po ní i pojmenovala.

Pokračovat ve čtení „Jak se z Ley stala Meda a šňůra nejen hudebních kouzel „

Je to konečně tady! Po třech letech psaní, přepisování a škrtání je Ukolébavka pro Medu na knižních pultech. Já ji ještě pořád nedržela v ruce, protože kvůli prodlouženému víkendu to distribuci trošku trvá, ale těch pár hodin, než si tohodle okatého kočičáka pochovám, to už vydržím. Byla to má dosud nejnáročnější kniha, o to víc jsem na ni pyšná.

Pokračovat ve čtení „Ukolébavka pro Medu právě vyšla“

Březen – měsíc čtenářů je celostátní akce podporující a propagující četbu, pořádaná každoročně v měsíci (kdo by to byl řekl) březnu. Vznikla v roce 2009 a jejím organizátorem je Svaz knihovníků a informačních pracovníků České republiky (SKIP). Každý rok se k této akci svými aktivitami hlásí více než 400 veřejných knihoven z celé České republiky. Březen – měsíc čtenářů navazuje na Březen – měsíc knihy (konaný od roku 1955) a Březen – měsíc internetu (1998 – 2008). Tolik a ještě více se dozvíte ke čtenářskému březnu z Wikipedie. A navíc 28. března se koná pravidelná mezinárodní akce zvaná Noc s Andersenem.

Pokračovat ve čtení „Březen, za kamna vlezem? Ale jedině s knihou!“

Jsem poměrně netrpělivý člověk. Když si něco vymyslím, měla bych to nejraději hned a teď. Má spisovatelská dráha mě však naučila, že počkat si na ten správný moment, se rozhodně vyplácí. Cesta ke vzniku knihy je dlouhá a často hodně trnitá, ale kdo by chtěl číst nějaké rychlokvašky, že? Navíc složitější cesta kolikrát vede k lepším výsledkům, to bych vám mohla klidně ilustrovat na příkladu s nákupem našich záclon do domu. Je to můj oblíbený příměr, ale záclony sem teď nepatří. Zpět ke knihám.

Pokračovat ve čtení „Jak mě psaní a knihy naučily trpělivosti“

Když mi bylo asi deset, nakukala moje babička jedné mé o fous starší kamarádce z chaty, že chodím každý den do knihovny a tam si povídám s knihovnicemi o tom, co jsem zrovna přečetla. Mně zase babi každou chvíli neopomněla zmínit, že Kamilka už ve dvanácti umí uvařit vepřoknedlozelo, zatímco já neumím postavit ani vodu na čaj. Babička to samozřejmě myslela dobře, nejspíš nás obě chtěla vzájemně motivovat, ale asi tušíte, co to do našich dětských duší vnášelo.

Pokračovat ve čtení „Jak jsem málem zanevřela na knihovny. A tak trochu i na zelí“